Dopisy ztraceným/ Když se vaším největším důvěrníkem stane někdo, koho neznáte

Anotace:

Maminka Juliet Youngové byla reportážní fotografka a cestovala po celém světě. Juliet si s ní vždycky psala dopisy. Dokonce i po její smrti jí na hrobě nechává psaníčka. Je to jediný způsob, jak se s tím Juliet dovede vyrovnat.

Declan Murphy je ten typ kluka, na kterého nechcete narazit. Během veřejně prospěšných prací, které mu přikázal soud, se pokouší uprchnout démonům své minulosti.

Když si Declan přečte dopis, který najde vedle hrobu, neodolá a odepíše. Netrvá to dlouho a už se svěřuje úplně cizímu člověku a je jasné, že mají opravdu hodně společného. Ale Declan ani Juliet netuší, s kým si ve skutečnosti píší. Když se do jejich dopisů zamotá dění ve škole a přeskočí jiskra, tak však Juliet s Declanem zjistí, že pravda by je mohla navždy rozdělit.

Recenze:

O této knize jsem se dozvěděla z videa humbook blogerky Míši a musím říct, že mě upoutala. Včera jsem neodolala a zakoupila ji a večer nešla spát, než padla poslední slova.

Kniha nás uvádí do světa dvou dospívajících studentů stejné střední školy, kteří by se na první pohled nemohli zdát rozdílnější.

Juliet se se smrtí matky snaží vyrovnat po svém, ale je to pro ni velice náročné. S otcem se za tu dobu odcizila a svěřit se může akorát své nejlepší kamarádce Rowan. Ani tak jí ale není schopná říci všechno, co má na srdci. To si vylévá své matce, pokaždé když jde navštívit její hrob. Zanechá u něj svůj dopis, který je určen pouze jí. I s pocitem, že ho nikdy nebude číst, Juliet tyto jednostranné rozhovory pomáhají se svým pomalým způsobem uzdravovat. Do té doby než si někdo drze její dopis určený matce přečte a rozhodne se na něj odpovědět. V té chvíli nachází Juliet spřízněnou duši v podobě někoho, do koho by to nikdy neřekla.

Declan je problematický mladík, jehož otec sedí ve vězení, matka má nového manžela a on si připadá nepochopený a osamnělý. Matka se s ním téměř nebaví a nevlastní o tec na něj jen štěká. V podstatě mu nikdo nerozumí a každý ho předčasně odsuzuje pouze kvůli drsnému vzhledu a pověsti, které si za léta vypěstoval. Fakta si dávno nikdo neověřuje. Natož spolužáci ve stejném věku jako on, nebo chlap, co ho dostal na starost v rámci veřejně prospěšných prací na místním hřbitově. A právě tady nachází dopis, na který se rozhodne odpovědět, přesto, že není určen jeho očím. Díky tomu i on nalézá spřízněnou duši tam, kde by ho to ani ve snu nenapadlo.

Celá tahle kniha je jedna velká tragédie v dobrém slova smyslu. Nejedná se totiž o klasickou romanci náctiletých. Drama v tomto příběhu představuje většinu celého děje a naši dva hrdinové se zdají být dospělejší, než ve skutečnosti jsou, což způsobila právě ona ztráta, kterou oba utrpěli. Vše je ale uvěřitelné, protože pod tíhou toho všeho si oba nepřejí nic jiného, než mít komu se svěřit a o koho se opřít.

Autorka vypráví příběh ze dvou pohledů, které střídá v rámci jednotlivých kapitol, čímž udržuje dokonalé tempo a čtenáře v napětí. Každá kapitola pak začíná dopisem, který jeden nebo druhý napsali. Díky tomu se tak snáz dostanete nejen k emocionální podstatě Juliet, ale i Declana.

Rovněž musím pochválit obálku, která je velmi minimalistická a dodává na důstojnosti celkem náročnému tématu, který knize dominuje.

Malá ukázka z knihy:

Dopisy ztraceným bych ráda doporučila každému, kdo má rád contemporary literaturu ozvláštněnou něčím novým. Tent,o příběh, dle mého názoru, může oslovit i starší čtenáře, než je jeho cílová skupina a to si myslím, je velký bonus navíc. Tak směle do toho, neváhejte a začtěte se do příběhu dvou ztrápených duší.

PS: Doporučuji si vyhradit minimálně jedno odpoledne…protože, jak se jednou začtete, nedokážete ji odložit z ruky. 🙂