Zloba/ Poznáte zlo, když mu pohlédnete do očí?

Anotace:

Na počátku příběhu dojde k podivné autonehodě a vzápětí je zatčen muž, podezřelý z dvojnásobné sadistické vraždy. Následující vyšetřování vede k odhalení vraha, který nejméně pětadvacet let unášel, mučil a vraždil oběti po celých Spojených státech, aniž měl někdo tušení o jeho existenci. Podezřelý tvrdí, že je jen pěšákem v obrovském labyrintu lží a klamu – dá se mu věřit? To má zjistit detektiv Robert Hunter, tentokrát „pohostinsky vystupující“ ve službách FBI. Ve svém šestém příběhu odhaluje Hunter děsivá tajemství, která se ho tentokrát týkají osobně a otevírají staré rány z jeho minulosti.

Recenze:

Jak moc někoho znáte? Jste si jistí vším, co o něm víte? Domníváte se, že vás něco jen tak nerozhodí? Robert Hunter také. Ovšem jen do doby, kdy se mu ozve FBI se zvláštní prosbou, která ho postaví do svízelné situace. Bude se muset postavit nejen sériovému vrahovi, ale především bude muset bojovat sám se sebou.
Proč chce pachatel mluvit pouze s ním, jak je možné, že tak dlouho unikal spravedlnosti?
Jak děsivé události vyplouvají na povrch, Robertovi dochází, že sedí naproti největšímu zlu, jaké kdy potkal.

Tento díl je jiný, výjimečný nejen svým obsahem, ale i stylem psaní a hlavně tím, a o to je děsivější, že se zakládá na skutečnostech. To čeho jsem se celou dobu bála, bylo přede mnou – Kniha podle skutečné události. Ale stálo to za to. Ta kniha je tak chytrá, představuje nám autorovo umění v orientaci ve vrahově zvrácené mysli a mysli velice inteligentního vyšetřovatele. Je to hra na kdo z koho, odpověď za odpověď.

Při čtení Zloby a možná už dřív u knih z pera Chrise Cartera jsem si přestala dělat iluze o lidské dobrotě… Děj vás naprosto pohltí a mrazivá atmosféra vtáhne, za chvíli máte pocit, že se do vrahových očí díváte vy sami.

„Panebože!“ zvolala Beth roztřeseným hlasem jen pár krůčků za ním. Okamžitě se k ní otočil a zvedl ruce na znamení „stát“.

„Beth, nechoď sem,“ nařídil rázným hlasem. „Vrať se dovnitř a zůstaň tam.“ Sklouzl pohledem k ostatním návštěvníkům bufetu, kteří se rychle blížili k havarovanému pick-upu. „Všichni se vraťte do bufetu. To je rozkaz. Celý tenhle prostor je teď uzavřený, slyšíte?“

Všichni se zastavili v pohybu, ale nikdo se neotočil k odchodu.

Šerif zapátral očima po svém zástupci a nalezl Bobbyho stát až vzadu, u Fordu Taurus. Výraz v jeho tváři vyjadřoval směsici šoku a strachu.

„Bobby,“ zavolal šerif Walton. „Zavolej sanitku a hasiče, hned.“

Bobby stál nehybně. Vypadal, jako by měl každou chvíli začít zvracet. Teprve teď si šerif uvědomil, že se Bobby vůbec nedívá na něj ani na havarovaný pick-up. Upíral oči na Ford Taurus. Než vrazil do budovy toalet, škrábl náklaďáček levou stranu zadku taurusu tak, až se otevřel zavazadlový prostor.

Zčistajasna se Bobby probral z transu a sáhl po pistoli.

„Nikdo ani hnout,“ zařval. Roztřeseně mířil střídavě na všechny přítomné. „Šerife,“ zavolal nejistým hlasem. „Na tohle byste se měl kouknout.“

Rozhodně doporučuji všem, kteří milují kriminální thrillery, krváky a zajímá je chronická mysl pachatele.
PS: Není pro slabé povahy.